Proces změny

Samotný proces změny se sestává ze tří částí, a sice z myšlenky, z řečeného slova a z vykonaného činu. Každá tato jednotlivá část procesu změny má velmi silnou energickou hodnotu, tedy vliv na nás samotné, na naše chování a každá tato jednotlivá část procesu změny má stejnou důležitost a hraje významnou roli v celém procesu změny. Neboť pokud NĚCO myslíme, měli bychom tu stejnou myšlenku (to NĚCO) i říkat, tedy mluvit o ní a ne si tzv. protiřečit, tedy říkat NĚCO jiného. Bohužel někteří z nás ještě stále říkají něco jiného, než co myslí. Tento fakt je způsoben tím, že mnozí z nás neumí myslet vědomě, cíleně, konstruktivně a efektivně. Myslí totiž „jen tak“, své myšlenky mají neuspořádané, neuchopené. Nikdo nás totiž ve škole neučil jak správně myslet, ani nám nikdo neřekl jakou obrovskou moc má naše schopnost myslet. Jak dokonalý orgán si každý ve své hlavě nosíme.

Třetí, konečnou část procesu změny tvoří vykonaný čin, tedy to NĚCO, co následně uděláme po té, co jsme NĚCO mysleli a NĚCO řekli. To NĚCO co uděláme by opět mělo být v souladu s tím, co jsme mysleli a řekli. Aby se nám pak nestalo, že nás někdo upozorní na fakt, že NĚCO jiného říkáme a NĚCO jiného děláme. Což mimochodem ještě dělá také spousta lidí...

 

Myšlenka, 1. stupeň změny

Při koučování pracujeme s naší myslí a duší. Tyto dvě části tvořící naši osobnost vzájemně spolupracují a můžeme je vědomě ovlivňovat a rozvíjet dle našeho přání a potřeb.

MYSL JE JAKO KAŽDÝ JINÝ SVAL – POKUD JI NEBUDEME  POSILOVAT A ROZVÍJET, ZAKRNÍ. NAŠE MYSL pro nás udělá, co si budeme přát, pokud jí to jen umožníme. Vtáhne do našeho života všechno, po čem toužíme, jakmile se ji naučíme efektivně řídit. Přinese nám dokonalé zdraví, pokud o ni budeme dostatečně pečovat. A bude schopna navrátit se do svého přirozeného stavu rovnováhy a klidu, jestliže budeme vědět jak na to.

HRANICE NAŠEHO VLASTNÍHO ŽIVOTA JSOU TAM, KDE JSME JE SAMI STVOŘILI. POKUD CHCEME PROŽÍT POHODOVÝ A SMYLUPLNÝ ŽIVOT, MUSÍME NEJPRVE PRODUKOVAT POHODOVÉ A SMYSLUPLNÉ MYŠLENKY.

Chcete umět kontrolovat a vědomě řídit své myšlenky?

Myšlenky tvoří základní stupeň jakékoliv činnosti, plánování, tvoření, realizace jakékoliv změny. Zastaralé myšlenky a myšlenkové koncepty, nám nejen že neslouží, ale drží nás zpět. Náš potenciál je zcela neomezený, stačí, když si na sebe najdeme čas a uspořádáme si své myšlenky jakým způsobem se chceme v životě ubírat, jak a co chceme žít. Chce to odvahu položit si tuto otázku a ještě větší odvahu si na ni odpovědět a možná přiznat sami sobě, že to co máme ve svých životech nyní, není úplně podle našich představ. Chce to odvahu přehodnotit současný stav ve kterém se nacházíme a začít věci krůček po krůčku měnit. Kdy tedy začít? Nejlépe hned. Avšak dovršení změny, je proces, který vyžaduje nějaký čas. Důležité je, že budeme mít víru a vydržíme, jak dlouho bude třeba.

Mluvené slovo, 2. stupeň změny

Mluvené slovo tvoří druhý stupeň našeho záměru cokoliv udělat či změnit. Mnozí z nás mluví rychle a/nebo skáčí druhému do řeči, do nedokončené věty či myšlenky. Tento fakt se děje u těch z nás, kteří nehovoříme vědomě, neposloucháme se, co říkáme. Abychom si uvědomovali a poslouchali sami sebe, co vlastně říkáme, k tomu je zapotřebí, abychom zpomalili tempo naší řeči a naslouchali sobě co chceme vlastně slovy vyjádřit. Všimněme si, že ti z nás, kterým se daří hovořit vědomě, mluvíme v pomalejším tempu, rozvážněji neboť zvažujeme volbu správného užití slova. To, které slovo právě použijeme závisí i na našem vnitřním rozpoložení. A tím, že si dáme dostatek času na výběr slova, můžeme opravdu slovy vystihnout co právě cítíme nebo v jakém rozpoložení se nacházíme. Je to právě mluvené slovo či komunikace, která tvoří pevný základ jakéhokoliv mezilidského vztahu. Ať už se jedná o svobodný vztah dvou lidí setrvávajících a žijících v partnerském či manželském svazku nebo o profesní vztah dvou lidí postavených v rolích hierarchie pracovního prostředí firmy. Komunikace je důležitá na všech úrovních našeho života I společnosti, jejíž jsme všichni součástí. Věnujme tedy komunikaci patřičnou důležitost a hovořme vědomě. Nepřeme se o “pravdu”, nehádejme se a neslovíčkařme. Hádání se není nic jiného než boj o energii toho druhého zůčastněného a boj o moc, kdo z nás dvou má pravdu. Uvědomme si, že jednou vyřčené slovo již nikdy nemůžeme vzít zpět. A pokud slovo, které vlastně v hlouby naší duše vůbec říci nechceme, ale vyhrkneme ho z tzv. afektu, z naší vědomé nekontroly nad tím co říkáme, vypustíme z našich úst, ublížíme zbytečně člověku se kterým právě komunikujeme. Přeneseně ale ubližujeme především sami sobě, neboť nás pak trápí, že jsme pověděli něco, co vůbec nebylo zapotřebí a namístě. Dovolme tedy sami sobě ten comfort mluvit pomalejším tempem, abychom zároveň slyšeli sami sebe, co říkáme. Za takováto slova a tedy sami za sebe jsme schopni se pak postavit a jsme schopni hovořit s kýmkoliv na jakékoliv téma.

Vykonaný čin, 3. stupeň změny

Každý z nás si neseme z dětství a ze svých rodin v nichž jsme vyrůstali, jisté naučené modely, postoje k určitým situacím a systémy přesvědčení. Aniž bychom si to uvědomovali, chováme se podle těchto vzorců až do té doby, dokud nezjistíme, že se takto chovat vlastně vůbec nechceme, protože se nedostáváme ve svých životech tam, kam si přejeme. Mnohdy se ještě nyní stává, že člověk sice začne vědomě myslet, že ve svém životě cokoliv změní, dokonce se o tyto myšlenky i podělí s kamarády či kolegy, ale neví jak tyto nové myšlenky uvést ve svém životě tak, aby měly pozitivní vliv na jeho posun k lepšímu životu. Tato část změny patří k té obtížnější a to díky zakomponování nových poznatků o nás samotných do našich životů. Proces zavedení změny do praxe má take několik fází:

  1. Úroveň – něco řekneme nebo uděláme tím způsobem, jak jsme doposud byli zvyklí. Druzí nás na tuto skutečnost upozorní, že jste to zase udělali tzv. postaru.
  2. Úroveň – něco řekneme nebo uděláme tím způsobem, jak jsme doposud byli zvyklí a po uplynutí jistého časového úseku si my sami uvědomíme, že jsme to zase udělali postaru.
  3. Úroveň - něco řekneme nebo uděláme tím způsobem, jak jsme doposud byli zvyklí a hned po té se takto stalo, si my sami uvědomíme, že jsme to zase udělali postaru.
  4. Úroveň - něco říkáme nebo děláme tím způsobem, jak jsme doposud byli zvyklí a hned u toho jak to říkáme či děláme, si my sami uvědomujeme, že jsme to zase udělali postaru.
  5. Úroveň – ještě před tím než něco říkáme nebo děláme si uvědomujeme jak jsme to dělali postaru a jak už to říkat či dělat takto nechceme. V ten okamžik se sami sebe zeptáme: Jak to teď opravdu chceme udělat či řící? A podle toho řekneme či uděláme něco co chceme a jak to chceme.

Tento proces je zcela normální  a ujišťuji Vás, že jím prochází úplně každý, i já sama jsem jím postupně procházela. Každá úroveň Vám zabere určitý časový úsek: dny, týdny, měsíce. U každého se délka projevuje individuálně, neboť každý z nás je individuální lidská bytost, která je nastavena na své tempo a potřebuje svůj čas…

 

Hipiková Lucie

 

Odporučte stránku

Odporúčame